Když se tomu dokážeš zasmát, dokážeš to i přežít. (Bill Cosby)

Nejen v tramvaji

13. září 2011 v 20:26 | Cathy |  Myšlenky
Opět jsem byla donucena absolvovat půlhodinovou cestu tramvají. Ne, že bych tramvaje neměla ráda. Ale zapomněla jsem si sluchátka. Ne, nepatřím mezi sluchátkové maniaky dnešní doby. Jen je to pro tyhle cesty nezbytné. A došlo mi to až tehdy. Matka s dcerou sedící vedle přes uličku. Matka peroxidka s opravdu nepříjemným hlasem. Dcera se něčeho dožaduje. Matka kdáká - Vždyť jsem ti říkala, že jí to nemáš, půjčovat, když je taková. Víš, že ti to vždycky vezme. Nemáš to v kabelce?! Ty jsi tak blbá. Tak vidíš a už to nemáš. - Velmi efektivně svou dceru učí vztahu k ostatním lidem. Poté, co ty nepříjemně vysoké a kakofonické hlasy dozněly, přistoupili 3 třináctiletí spratci, kteří se bavili.. - swingers párty ... bloncka a má velké prsa ... to bych chtěl zkusit ... jsou tam všichni, lesbičky, gayové ... jednou tam půjdu ... mám kámošku, té je už patnáct ... kozy ... - Naštěstí tramvaj nebyla přeplněná. Sedla jsem si na druhý konec vagonu. A poslochala o skutcích dvou vandalů a o všech vydáních kamasutry. Království za sluchátka. Nebo špunty do uší.
Někdy uvažuju, jestli jsem opravdu tak pokrytecká. Nebo, jestli je to opravdu má chyba. Nicméně, když nemám náladu, dokáže mě otrávit většina populace. Naštěstí jsem natolik ohleduplná, že v těchto náladách raději nevycházím z domu. Možná to taky dělám kvůli sobě. Ale upřímně lituju své okolí. Mám nízký počet přátel, takže mě naštěstí nemusí žrát svědomí kvůli hodně lidem. Bohužel nízký počet přátel mě docela znervózňuje a už samotný fakt, že je jich málo, mě znevýhodňuje v tom mít další. Přeci, když se mi to nedařilo do teď, proč by to mělo fungovat za týden? Právě proto mám zvýšenou potřebu komunikovat. Tak jsem si všimla, že velmi ráda a zcela nenuceně komunikuji s prodavači a jinými lidmi, které nejspíš už nikdy neuvidím. Je to taky komunikace.

_______

Tak mě napadá, proč se muži chovají jako prasata? Nebo proč se my ženy chováme tak slušně? Která z těch otázek je přesnější? Osobně preferuji slušnost, ale pokud jsem sama na pánské jízdě, nechutnostem se nikdy nevyhnu. Zase si říkám, že takto se chová většina mužů, takže nemáí smysl proti tomu bojovat. Ale alespoň si zachovávám jakýsi odstup od zvrácené konverzace. Přeci jen tak nepotkáte ženu, která ve své mluvě používá spoustu sprostých slov, pak si usere a na to okomentuje kozy támhleté ženské. Ovšem, pokud takto se mnou chce někdo mluvit, konverzaci odmítám. Tohle není povrchnost, jen nechci zbytečně trpět.

_______

Tento školní rok zdá se mi poněkud nešťastný. Kromě toho, že jsem zlenivěla, je mi to ještě docela jedno. Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale začíná mi chybět můj stres. Tan mě donutil udělat všechno. Teď se spíš cítím tak, že bych zašla s někým na pivo. Nebaví mě nic. Ale tuším, že se zase proberu a vše zvládnu tak, jak bych měla.
 

Zmítán bouří ve světle stínů..

8. listopadu 2010 v 16:59 | Cathy |  Básně (?)
Zmítán bouří ve světle stínů,
v každém vidí jinou vinu.
A já na prahu světla svého
opouštím ten svět - ten jeho.

Jeho úsměv ironický
a můj pohled platonický
nedává již žádný smysl.
Jen úpí z toho celá mysl.

Našla jsem starého přítele,
jež vždy zahřál u srdce,
a jež mě tahal z postele.

S jeho rozmanitostí podob
též upadám téměř do mdlob,
ale v kladném smyslu.

V každém ročním období
mi tento přítel napoví,
že v tom nejsem sama.

Vzpomínám na toho pána,
jak bděla jsem s ním až do rána
bez postranního úmyslu.

V opojení jeho chuti
můžu zůstat až do smrti.
Můj milovaný Čaj.

Zas pořádná nahrávka..

8. listopadu 2010 v 16:54 | Cathy |  Básně (?)
Zas pořádná nahrávka,
tak kopnu - a zase branka.
Tak proč se tak hněváš?

Tvůj opilý pohled,
nemáš žádný ohled
na trosku z těsta sladkého.

Zpěv podzimních havranů,
tvoje hlava na stranu
a já úplně v lese.

Tohle se mě dotýká,
třepu se jak osika
a tvé tělo se nese.
 


Dech, jež chlípně zpívá..

7. listopadu 2010 v 18:22 | Cathy |  Básně (?)
Dech, jež chlípně zpívá
píseň mého osudu
jako dítě navždy plačící,
jež dali do sudu.
Do sudu lihu.
A já jihnu při této představě.
A při představě pláště z obejmutí.
Je mi tak krásně
a tak do pláče,
když svíce hasne
a já jím koláče.
Domácí, pečené.
Miláček opět ne,
se se mnou setkat ve zpěvné
to písni mé.
Obrazce plné,
mé, objevné.
Mé myšlenky láskyplné
rozpouští se do oblak
růžové jako dárek maminky dávné.
Myšlenky minulé,
zaběhnuté
do přítomnosti mé,
rozpačité, mé milované
jedině mou,
mou láskou jedinou;
jsou záhadou
i pro mne samotnou.
Tou hudbou unylou
hrají se závadou
nepoznanou.
Mou milou abecedou
táhnou se zbraně s popletou
- se mnou.


(velmi vtipné, kolikrát se tam objeví upozornění na mé Já :D .. aneb Id v plném rozsahu v myšlenkách lihových :D)

Srdce čistě kamenné ..

27. září 2010 v 14:08 | Cathy |  Myšlenky
Kamenné srdce. Ty, jenž netlučeš. Nedáváš, nebereš.. nežiješ. Jsi srdce z kamene, nudné a znavené. Chladné a ledové, jak severní země. Když jsi rozžhavené, jen pálíš. Jen počkej, až jednou zakopneš, spadneš, rozbiješ se. Všichni kolemjdoucí do tebe budou kopat. Pocítíš, jak jsi samo nechalo ostatní v tísni. Top se. Ve svém žalu. Ve svých slzách. Top se ve své samolibosti a povrchnosti.
Buď si tak. Stejně nežiješ. Vlastně jsi k politování. Srdce bez života. Bez zájmů. Bez radostí. Shnij ve své ubohosti. Ty odporný hnise na dně oceánu. Zapomenuto. Ležíce ve vzpomínkách na dobré chvíle. V oceánu slz a výčitek. Tvé svědomí jak černá mlha tě obklopuje. Užij si tmu za denního světla. A bystré oči po celou noc. Noční můry s nepochopitelným obsahem, krví páchnoucí. Nezvratně útočící do hlubin tvého kamene, jež snaží se býti inertní k okolí a zatím je až příliš citlivé. 
Citlivý kámen? Jak pošetilé. Tiť jediná vlastnost naprosto nehodící se do stvoření tak ohavného. Jak daleko zajde šedá nuda? Odporně otravné. Otrávené.
Srdce? Zvedni se, začni tlouci, vznes se do oblak a žij konečně svůj život. Pryč s nudou, jež tě obklopuje. Nemyslet na problémy, omezit povinnosti.
Žít.

Další články


Kam dál