Když se tomu dokážeš zasmát, dokážeš to i přežít. (Bill Cosby)

Co miluju.. (?)

12. května 2009 v 22:17 |  Záznamník


Co miluju.. (?)
Přírodu. Ve všech podobách. Snad jediné kýče, které se mi líbí, jsou západ slunce a kytičky. Krásné hory. Ať už jsou nízké, či se zdvihají až nad mraky. Nízké jsou jako zvlněná látka. Tady vidím rozdíl mezi Jeseníky a Beskydami:
Beskydy jsou již zmíněná zvlněná látka a Jeseníky přirovnávám k lehce pomačkanému tvrdému papíru. Alpy by byly spíše trochu více pomačkaný obyčejný papír. Tedy ty mírné "látkové" pohoří jsou v nižších oblastech. Všude okolo můžu vidět lesy. Listnaté stromy, občas nějaký jehličnan. Jsou jaksi huňaté, tvoří jemný koberec
, do kterého bych si chtěla lehnout.. ano, já vím, zní to divně =)
Stejně jako si chci lehnout do světle zelené lesní trávy nebo na louku mezi všechny ty kostivaly a pochybné druhy trávy, když kolem vás létají motýli, včely, mouchy a jiný hmyz. Vyběhnout nahoru na kopec, lehnout si a válet dolů sudy =D (aniž byste u toho musel
i 3x kýchnout =) ).

Vysoké "papírové" hory jsou šedivě modré se zeleným nádechem. Drží mezi sebou jezera, jsou to velké matky tyčící se do nebes. Někdy můžete v dáli vidět hory, nad nimi mraky a nic a nad tím zase hory. Hory nad mraky. Jako bychom byli v nebesích.. Chtěla bych se projít po mracích, vypadají tak hustě a opravdově, jakoby se po nich opravdu dalo přejít. Snové hory.
Ale mám ráda i městskou přírodu. Poruba mi nabízí krásný pohled na Hlavní třídu, kterou mám opravdu ráda. Líbí se mi cesty lemované stromy.
Střední část hlavní třídy je lemovaná z obou stran. Rostou tam mé oblíbené pomněnky, které pro mě symbolizují čistotu, nevinnost a křehkost. Lavičky naprosto pasují do stylu této ulice, nesnaží se tam vecpat žádné rádoby moderní hrůzy. Když zapadá slunce, ulice vypráví všechny své
příběhy, co všechno si už musela zažít. Stromy jsou huňaté jako lví hříva.
V zimě jsou bílé, spí. Přesto nevypadají smutně. Nikdy nejsou smutné. Na jaře kvetou, vítají všechny kolemjdoucí, kteří se v teplém období vydali projít nebo projet ven. V létě jsou plné života a jásají spolu s dětmi skotačícími kolem.
Na podzim jsou barevné. Teplé barvy podzimních listů opticky zahřívají okolí. Sedíte na lavičce a malý žlutý lístek vám cvrnkne do nosu. Šibalsky.
Při svém posmrtném letu. Listy umírají a nám to připadá nádherné. Když umírají, naposledy se prolétnou vzduchem. Užívají si život, právě když už končí. Krásné.
Když je slunečné počasí, stromy jsou veselé. Pokud je pochmurné počasí, zataženo, chladno, stromy tam stále stojí s němým úsměvem. Jakoby říkaly:
,, Stojíme tu, nikam nemůžeme odejít. Tohle počasí nám
vůbec nevadí. Jsme tu rádi a rádi si popovídáme. =)" Máte jistotu, že tu vždy budou. Stromy jsou vtělená vřelost a láska. =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama