Seděla tam a v rukou měla kávu.
Seděla tam a jen přemýšlela.
O svém životě.
Seděla tam a v rukou měla kávu.
Jak nádherná dívka.
Jen nikam hleděla.
Vždy se usmívá. Vypadá nevinně. Vypadá šťastně. Vždy tak šťastně. Tak bezstarostně..a přesto jakoby se starala o vše. A vše zvládala. S naprostou samozřejmostí. Dokonalá..a přesto záhadná. Přesto jiná. Jiná než všichni kolem ní.
Její oči.. tak hluboké. Jakoby v nich bylo něco více než jen duhovky. Studně. Hluboké. Ukrývající něco na dně.. tajemství.
Tato dívka. Potřebuje lásku..
..jako sůl.
Však každý vztah je jako pepř, který štípe do očí a roní slzy, byť okoření nudný život.
Jak může..
..vše popírat.
