Když se tomu dokážeš zasmát, dokážeš to i přežít. (Bill Cosby)

Submisivní

18. října 2009 v 15:10 | Cathy |  Povídky
Pokud jen můžete, zkuste si představit tento příběh a co nejvíce se do něj vžít. Povyprávím vám ho. Snad se vám bude líbit. Avšak úspěch nezaručuju, protože mé spisovatelské schopnosti nejsou na tak dobré úrovni. Taky moc nemluvím. Takže čtěte, čtěte a představujte si každý detail.
Byla jednou jedna dívenka, byla mladičká a velmi submisivní. Přesně tohle slovo je nejdůležitější. Nejdůležitější v celém příběhu. Nechala si toho hodně líbit. Kdo si chtěl kopnout, klidně mohl. Tedy až do určité chvíle, kdy jí došla trpělivost, a kdy jí také došlo, že s ní zachází jako s hadrem. Avšak tohle jí většinou buď nedocházelo, nebo to přehlížela. Z tohoto důvodu byla milá. Někdy až moc. Mohla bys tohle a mohla bys tamto - a to bez žádného prosím nebo děkuji - jí moc nevadilo. Vše konala, jak ji kdo poručil. Do školy se připravovala, jak jen dokázala se svou vůlí a často plnila i nevyslovené přání a práci navíc. Byla tichá a za svou práci nebyla chválena, to spíše dostávala vynadáno, když zapomněla nějakou drobnost. Její vtipy a smysl pro humor chápalo jen pár lidí. Měla jen pár zájmů a těm se moc nevěnovala. Její pleť byla bílá. Jako by byla bledá. Byla bílá jako křída a z nevinného obličeje koukaly dvě obrovské tmavě modré hluboké oči. Hnědé vlasy jí lehce vlály kolem obličeje vždy, když se spěšně pohybovala po městě. Milý úsměv při pozdravu, tichý hlas a oddanost z ní dělaly neobyčejnou dívku.
Bohužel, tento svět není pro tuto dívku dělaný - a nikdy nebude. Svět je příliš krutý a submisivní dívky sprostě využívá. Takže tato dívka, jejíž lokty jsou asi tak ostré jako její slova, nemá v tomto světě a v této době žádnou šanci. Přestože pořád slýchá, co všechno musí udělat (a už ji to opravdu nebaví), dál vše plní. Jako stroj. Nejspíše proto s ní někteří jako se strojem jednali. A pak.. někdy.. dojde slečně trpělivost a všichni se diví, co se děje, a kde se to v ní vzalo. Hádala se dobře, to vám povím. Argumenty jen nelehce odvratitelné a občas humorné a sarkastické poznámky. Svou navršenou zlost si vybíjela sportem, který mohla dělat jen omezeně - to protože byla zaúkolována. A tak, když měla čas, šla si zaplavat, zabruslit, projet se na kole, zaběhat si.
Jednoho dne (a to byl asi její nejhorší den v životě), se pohádala snad se všemi ve svém okolí. Byl to pro ni těžký den. Tak tato dívka velmi zamyšleně přecházela přes přechod - spolu s dalšími lidmi. Tento den byl ale opravdu špatný. Zrovna v tu dobu si to někdo spěchal neznámo kam. Auto svištělo šílenou rychlostí. Naši dívenku srazilo. Už se neprobrala. Tedy probrala, tady u nás. Je tu krásně, vše je barevné. Tichá dívka běhá po loukách a trhá květiny. Je tak šťastná…a moc lidem nechybí.. jen malý puntík zmizel ze světa…akorát nemá kdo dělat ty práce ..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Winnieh Winnieh | Web | 23. října 2009 v 18:09 | Reagovat

Submisovní..To mi něco říká. Je mi jí moc líto. Myslím, že je ji rozhodně líp tam, kde ted je. At je štastná..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama