Když se tomu dokážeš zasmát, dokážeš to i přežít. (Bill Cosby)

Únor 2010

Nemocná

14. února 2010 v 17:33 | Cathy |  Povídky
Inspirováno životem - tedy lidmi, které znám.

Může se usmívat, jak chce, ale co v sobě cítí nezatají. Přeci nemůže lhát sama sobě.. a kdyby mohla, nedokáže to. Všem kolem sebe milosrdně nalhává absolutní normálnost pocitů své osoby, ale k sobě samotné tak milosrdná být nedokáže. Je to smutné, protože kdyby si zalhala, byla by mnohem šťastnější. Přitom se tolik snaží..
Přecitlivělost. Myslela si, že je to jen PMS nebo cokoli jinak ironicky vtipného, co souvisí s hormony a ženským mechanismem. Přehnané reakce na průměrné zátěžové zkoušky, které musela prožívat. Tedy původně přehnané vůbec nebyly, ale s narůstajícími dny byla zátěž pořád menší a reakce stále stejné. Nepřipadalo jí normální, aby slzela i kvůli věcem, které ani jí samotné nepřipadaly nějak těžko zvladatelné. Vlastně jí to vůbec nepřipadalo tak zlé, ale její emoce si to nemyslely. Je to ironické, těžko pochopitelné. Kolikrát si jen tak sedla když byla sama a najednou pocítila vlnu zoufalství. Ale to jen tehdy, když byla sama. Třeba šla na záchod a v momentě, kdy zavřela dveře, zkřivil se jí obličej jako nějakou bolestí, vyhrkly jí slzy a celým jejím tělem prostoupila melancholie a smutek. To jen když byla sama. Ve společnosti se také často cítila špatně, ale ještě nedovolila slzám vystoupit na povrch.
Později už jen měla třeba špatnou náladu, protože cítila, že se brzy zase zhroutí. Nevěděla, co s tím má dělat. Byla z toho špatná, protože měla pocit, že je nemocná, ale nevěděla, jak se má léčit. Nikomu to neřekla, jednak chtěla, aby s ní ještě někdo mluvil, a pak ani nevěděla, jak to popsat, jak své myšlenky zformulovat. Pak už jí rozesmutnilo kde co. Nebo se snadno nechala rozčílit. Styděla se sama za sebe kvůli tomu, jak reagovala.
Možná proto se nikdy nevzdala. Časem přišla na pár věcí, které dělala, aby utlumila ty hrůzné emoce, nebo které dělala, když měla pocit, že přijde to nejhorší. A když na tom byla špatně, věděla, že má kamarádku, která ji má ráda, a které mohla zavolat. Obvykle ji alespoň trochu uklidnila. Takto si zajišťovala krásné, vcelku pohodové, dny.
Moc se těšila na to, až tohle všechno přejde. Věděla, že to přejde. Přece před rokem se jí tohle občas taky stávalo a pak byla zase veselá a pohodová. Každý den si říkala, že to jednou přejde. Někdy už pociťovala, že je to lepší. Vlastně ano, bylo to stále lepší. Tahle holka se už zase chystala být ta usměvavá. =)