Když se tomu dokážeš zasmát, dokážeš to i přežít. (Bill Cosby)

A pak už víte, že se k sobě nevrátíte ..

13. dubna 2010 v 7:37 | Cathy |  Záznamník
Jdete ulicí a vzpomínáte, jak jste tudy ještě před pár dny šli s člověkem, jemuž jste věnovali kousek sebe. Lehce dojatí pokračujete v cestě a ve vzpomínkách. Víte, že už se to nikdy nebude opakovat - a přesně tato myšlenka se vám stále vrací. Nikdy už neuvidíte ten nucený úsměv, když vám váš protějšek otevíral dveře, už neuvidíte ten lítostivý pohled, který předcházel utěšujícímu objetí. Už nebudete sedět na jeho klíně, když si bude zpívat falešné písně. A už nikdy nebudete řešit své problémy v objetí. Nebudete se vedle sebe probouzet a už nikdy nebudete muset poslouchat druhého, jak chrápe, mluví a křičí ze spánku. Už od něj neuslyšíte milé nebo krásně pitomé zdrobněliny vašeho jména a přezdívky.
Krkonoše
Vaše část s vaším bývalým protějškem stále zůstává, i když víte, že už s ním dále nemůžete či nechcete být. A zde se mi připomíná část filmu Samotáři. V něm se říká, že člověk má kolem sebe tolik světýlek, kolik kousků cizích duší na sobě má. Mě osobně se tahle představa velmi líbí, ačkoli se obávám, že já na sobě moc světýlek nemám. Tedy pokud někoho máte rádi, zanecháte na něm kousek své duše, či karmy. Možná, čím více jej máte rádi, tím větší světélko mu zanecháte. Já si myslím, že jsem více světýlek rozdala, než dostala, což mě trochu mrzí.
Když už ale víte, že už nikdy nebude nic z toho, co jste s bývalým protějškem prožívali, býváte z této skutečnosti smutní. Je to logické, pochopitelné a vlastně i samozřejmé. Jednou mi někdo řekl, že má každá věc dvě strany, a že mám hledat ty dobré. To v tomto případě neplatí, říkáte si. Ale tak zkusit to můžeme. :) Pokud ve svém životě, ve svém žití, něco ukončíte, začíná další kapitola. Je to jako v knize. A v té další kapitole jste poučeni z té první, máte na ni vzpomínky, ale jestli čtete knihy, jistě víte, že pokud jsou rozděleny na části, zpravidla obsahují něco jiného. (A teď promiňte to kostrbaté vyjadřování). Každá kapitola se sice odvíjí od té předešlé, ale už se o ní nezmiňuje, a jestli přece jenom, tak velice povrchově. Můžeme tedy říci, že nás čeká něco nového a úplně jiného. A jelikož je to naše kniha, kterou píšeme, můžeme si sami říct, co v další kapitole chceme zhruba číst. :) No není to krásné? Takže teď jenom sednout, a napsat si první bod osnovy právě začínající další kapitoly.
Tak a teď přijde ta ještě nudnější část článku, takže to teď klidně můžete zavřít a jít zase chatovat na icq a brouzdat na facebook, protože teď se vám chystám říct, co chci, aby bylo v mé další kapitole.
Takže kromě toho, že začátek kapitoly má pochmurný děj, doufám, že bude mít i rychlý spád a drama vystřídá nějaká komediálnější část. Nejdříve nastane rekonvalescence - psychická (bohužel, vždycky se něco poto, že?), ale i fyzická (no jo, těším se, až někdy budu dva měsíce v kuse zdravá). A pak přijdou ty nádherné dny, kdy si budu užívat pestrobarevného života. Je 21. století a je tu spousta možností, že? :) A to teda doufám, že bude v možnosti i brigáda, abych byla schopna všechno realizovat. Moc se těším, až budu mít nové outdoorové boty, které už nebudou mít spoustu super-nepromokavých děr, a doufám, že je budu moct vyzkoušet na nějakém jiném terénu než na tom v porubském lese, když to o těch Velikonocích nevyšlo. Tak y se chystám věnovat kultuře, neboť se blíží Majáles a divadla nabízejí spoustu představení, které toužím vidět. Dala jsem si předsevzetí více číst, (ehm..tohle předsevzetí si dávám tak třikrát do roka). K tomu mě přivedla povinná četba (Paní Bovaryová - Gustave Flaubert), která mě neočekávaně začala bavit. Tak jsem si řekla, že ty knížky, které normálně čtu, budu číst prostě častěji. No, stejně mi to vydrží tak týden. :) A pak.. mé odvěké zbožné přání - najít si nějakého stálého koníčka. Tohle se ale vytratí s příchodem teplých dnů, protože láska k nim bude větší než ta ke mně. :D Tak a to je asi vše přátelé, uvidím sama, jak mi to nepůjde, vám ostatním, kteří to čtete (a máte mou gratulaci, pokud jste dočetli až sem) přeji hodně zdaru v nadcházejících dubnových dnech. Počasí už snad bude jen lepší a lepší, tak i deprese a špatné nálady přejdou a hurá ven! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 13. dubna 2010 v 14:27 | Reagovat

S těmi světýlky je to moc hezká myšlenka, ale věřím, že i ty se brzy dočkáš anebo více procitneš k tomu, že těch světýlek, které člověk dostává nemusí být moc, ale jen pár a tvrvalých. :)
Obecně jaro je takový očistec a symbol zrození a přináší nové a nové možnosti a milé chvilky, které se zaryjou do paměti. Hamlet čeká. :)

2 Cathy Cathy | 14. dubna 2010 v 19:48 | Reagovat

Všechny světýlka jsou trvalé, sbíráš je celý život. A já bych byla štěstím bez sebe, kdybych ke konci života byla osvícena těmito světýlky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama