Když se tomu dokážeš zasmát, dokážeš to i přežít. (Bill Cosby)

Dech, jež chlípně zpívá..

7. listopadu 2010 v 18:22 | Cathy |  Básně (?)
Dech, jež chlípně zpívá
píseň mého osudu
jako dítě navždy plačící,
jež dali do sudu.
Do sudu lihu.
A já jihnu při této představě.
A při představě pláště z obejmutí.
Je mi tak krásně
a tak do pláče,
když svíce hasne
a já jím koláče.
Domácí, pečené.
Miláček opět ne,
se se mnou setkat ve zpěvné
to písni mé.
Obrazce plné,
mé, objevné.
Mé myšlenky láskyplné
rozpouští se do oblak
růžové jako dárek maminky dávné.
Myšlenky minulé,
zaběhnuté
do přítomnosti mé,
rozpačité, mé milované
jedině mou,
mou láskou jedinou;
jsou záhadou
i pro mne samotnou.
Tou hudbou unylou
hrají se závadou
nepoznanou.
Mou milou abecedou
táhnou se zbraně s popletou
- se mnou.


(velmi vtipné, kolikrát se tam objeví upozornění na mé Já :D .. aneb Id v plném rozsahu v myšlenkách lihových :D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama